Těžba uhlí

Sokolovská pánev

Starší třetihory

Starší třetihory

Mladší třetihory

Neovulkanity

Geologický vývoj

Nerostné suroviny

Vývoj těžby uhlí

Těžba uhlí

Problematika



Hornická činnost na Sokolovsku počíná již v 16. stol. Mezníkem v rozvoji těžby bylo dokončení tzv. Buštěhradské dráhy Praha - Cheb v roce 1870. Postupně byla otvírána řada dolů různých společností i jednotlivců. Těžba byla převážně hlubinná a jen na výchozu uhelné sloje se těžilo lomově. S briketováním uhlí bylo započato v roce 1882. Vhodné vlastnosti sokolovského uhlí umožňují briketování bez pojiva. Po okupaci pohraničního území v roce 1938 přešly všechny dolové podniky do majetku německých společností. V roce 1943 bylo dosaženo jedné z největších těžeb a to za pomoci válečných zajatců. Po 2. sv. válce byly doly znárodněny, jejich stav byl velmi špatný, úroveň mechanizace nízká, převládal hlubinný způsob těžby. Těžba byla brzy obnovena, její růst byl zabezpečován přechodem do hlubinného dobývání k lomové těžbě s centralizací úpravárenského procesu a zpracování uhlí v místě těžby na ušlechtilé druhy energie - svítiplyn, elektrickou energii a brikety. Vývoj přinesl i hospodárnější výsledky, byly sníženy náklady na těžbu a zvýšena produktivita práce. Koncepce rozvoje revíru probíhala ve dvou etapách.


Valid XHTML 1.0 Strict

Rozcestník

Gymnázium Cheb

E-mail

Sokolovsko

Sokolovská Uhelná


2009 © Soňa Hrušková