2. ZÁKLADNÍ ŮDAJE O RODU UTRICULARIA A JEDNOTLIVÝCH DRUZÍCH

V čeledi Lentibulariaceae (bublinatkovité) jsou rostliny rozděleny do pěti rodů, celkem je sem zařazeno asi 275 druhů. Rod Utricularia (bublinatky) vyniká nad jiné rody masožravých rostlin v několika směrech. Je druhově nejbohatší a zahrnuje nejrozličnější životní formy, od vodních vzplývavých přes pozemní vlhkomilné druhy až po různé epifyty. Rod zahrnuje nejobšírněji specializované masožravé rostliny s nejsložitějšími pastmi, které fungují rychlostí závěrky fotoaparátu (STUDNIČKA, 1984).

Vodní druhy bublinatek se vyskytují ve všech klimatických zónách. Podle počtu druhů tato skupina zahrnuje asi pětinu rodu Utricularia. Patří sem nejrozměrnější bublinatky, např. U. vulgaris, dorůstající za zvláště příznivých podmínek do délky kolem 2 metrů (druh v ČR téměř vyhynulý).

V České republice roste bublinatka jižní (Utricularia australis), bublinatka menší (U.minor ), bublinatka vícekvětá (U. bremii), bublinatka prostřední (U. intermedia), bublinatka bledožlutá (U. ochroleuca) a bublinatka obecná (U. vulgaris). (Pozn.: Tučně označené druhy jsou ve starší literatuře (DOSTÁL, 1958) uváděny jako hojnější. Počet lokalit se však výrazně snížil a druhy u nás téměř vymizely (SLAVÍK ed., 2000, ČEŘOVSKÝ, 1999). Všechny naše bublinatky patří mezi vodní. Jejich prýty plavou při povrchu hladiny nebo rostou na vlhkých až zvodnělých substrátech. Nemají kořeny nebo jen vytvářejí rhizoidy. Jejich prýty s pastmi jsou podobné stolístkům, růžkatcům nebo stélkám řas. Kromě takovýchto vzplývavých prýtů mají některé druhy ještě tvarově odlišné bělavé prýty s pastmi, které zapouštějí do dna (U. bremii, U. intermedia, U. ochroleuca). Pastmi - lapacími měchýřky chytají svou živočišnou potravu (planktonní korýše), která jim vynahrazuje nedostatek dusíku, fosforu a dalších prvků. Rašelině, na které velmi často rostou, chybí dostatečné množství těchto biogenních látek.

Na zimu tvoří naše bublinatky na koncích prýtů zimní pupeny, takzvané turiony. Jsou to zelená kulatá až oválná tělíska o velikosti několika milimetrů. Vznikají zkrácením článků lodyhy a nahloučením mladých asimilačních orgánů. Po oddělení od zbytků odumírající lodyhy klesají na dno, kde přezimují. Nejsou-li vystaveny nízkým teplotám, na jaře velmi špatně raší (STUDNIČKA, 1984).

Nyní podrobněji popíši bublinatky, které jsem našla na Chebsku.

2.1 Utricularia australis R. BR. - bublinatka jižní

(SLAVÍK ed., 2000)

Nejhojnější bublinatka v ČR patří zároveň s druhem Utricularia vulgaris (bublinatka obecná) k našim největším bublinatkám. Vytrvalá bylina volně plovoucí pří hladině má zelené prýty (příloha č.1a) 20 – 150cm dlouhé. Pod květenstvím hroznovité rhizoidy. Listy jsou řapíkaté, dvouřadě uspořádané, 1,0 – 6,5cm dlouhé. Listy jsou tvořeny vláskovitými úkrojky. Lapací měchýřky (2,0 – 3,0mm dlouhé, 0,6 – 1,8mm široké) jsou na listu většinou v poštu 8 – 75. Hroznovité květenství (3 – 12květé) je vynořené nad vodou na žlutozelené až bledě červené stopce dlouhé 6 – 60cm. Květní stopky 10 – 20mm dlouhé (3 – 5x delší než listence) odstávají přímo až šikmo vzhůru, po odkvětu se až 2x prodlužují (x Utricularia vulgaris – po odkvětu se květní stopky neprodlužují a stáčejí se obloukovitě směrem dolů). Kališní pysky jsou zelené, vejčité; koruna světle citrónově žlutá. Horní pysk podlouhlý (7 – 10mm dlouhý, 6,5 – 9,0mm široký), delší než vyklenuté patro dolního pysku. Horní a dolní pysky spolu svírají pravý až tupý úhel. Spodní pysk je téměř plochý (10 – 14mm dlouhý, 15 – 20mm široký). Vyklenuté patro stejně široké jako dlouhé, nepravidelně hnědočerveně pruhované (příloha č.1b). Ostruha kuželovitá, delší než dolní pysk, žlutozelená. Turiony téměř kulovité až oble srdcovité, 2 – 18mm v průměru.

Kvete od června do září. Vhledem k její hojnosti není nijak chráněná.

2.2 Utricularia minor L. - bublinatka menší,

(SLAVÍK ed., 2000)

Méně hojná než předchozí druh. Vytrvalá bylina, ponořená v mělčích vodách. Nevytváří rhizoidy. Někdy vytváří rozlišené zelené vodní (příloha č.2a) a bezbarvé zemní prýty, které koření v bahnitém substrátu. Listy jsou dvouřadé poněkud širší než dlouhé (3 – 18mm dlouhé, 4 – 20mm široké). Chudě hroznovité květenství (2 – 6květé) je vynořené nad vodní hladinu vynořené i se stopkou 2 – 17cm dlouhou. Kalich dvoupyský; koruna světle žlutá. Horní pysk je kratší než dolní (dlouhý asi tak jako hnědě žilkované vyklenuté patro dolního pysku). Dolní pysk vejčitě podlouhlý (6 – 7mm dlouhý, 5 – 7mm široký) s okraji většinou mírně skloněnými (příloha č.2b). Ostruha krátká (1 – 2mm dlouhá), kuželovitá; s dolním pyskem svírá pravý úhel. Turiony kulovité nebo mírně protáhlé na povrchu lysé, 1 – 4mm v průměru. Kvete od června do září. Zákonem není zvláště chráněná, ale v Červeném seznamu (PROCHÁZKA ed., 2001) je uváděna jako C2 – silně ohrožená rostlina.

2.3 Utricularia intermedia HAYNE – bublinatka prostřední

(SLAVÍK ed., 2000)

Vytrvalá bylina rostoucí v mělkých vodách s květenstvím nad vodou. Má dva druhy prýtů (příloha č.3a)– zelené vodní (plovoucí nebo plazivé po povrchu bahnitého substrátu – 8 – 50cm dlouhé) a nezelené (bělavé) zemní prýty (zakotvené v bahnitém substrátu – 3 – 20cm dlouhé). Listy zelených prýtů jsou světle zelené, 2-3x vidličnatě členěné, v obrysu polookrouhlé, přibližně stejně dlouhé jako široké (4 – 20mm dlouhé, 7 – 32mm široké) se 7 – 17 koncovými, čárkovitými až zaoblenými 4 – 15 štětinami. Špička je tupá, stejně široká jako úkrojek listu (příloha č.3b). Zelené listy jsou většinou bez měchýřků. Nezelené prýty jsou nevětvené nebo s 1 – 2 postranními větvemi. Listy mají redukované a metamorfované. Na niťovitých stopkách je 1 – 5 lapacích měchýřků (1,8 – 5,0mm dlouhé, 1,5 – 4,0mm široké). Květenství je hroznovité, i se stopkou 6 – 36cm dlouhé, 2 – 5květé. V dolní části květenství většinou vyrůstají 1 – 2 rhizoidy. Kalich je dvoupyský. Koruna citrónově žlutá, horní pysk je celokrajný delší než vyklenuté patro dolního pysku. Dolní pysk je okrouhlý, plochý (9 – 10mm dlouhý, 13 – 15mm široký), okraje mírně skloněné dolů. Vyklenuté patro je polokulovité hnědě žilkované. Ostruha úzce válcovitá (7 – 10mm dlouhá), o málo kratší než dolní pysk a sním téměř rovnoběžná. Turiony jsou téměř kulovité až elipsoidní (2 – 9mm dlouhé), povrch jemně vláskovitý. Kvete od června do září. Zákonem (vyhláška MŽP č 395 /1992 Sb.) je chráněná jako druh silně ohrožený, v Červeném seznamu (PROCHÁZKA ed., 2001) je uváděna jako C1 – druh kriticky ohrožený.

2.4 Utricularia ochroleuca R. HARTMAN – bublinatka bledožlutá

(SLAVÍK ed., 2000)

Vytrvalá bylina plovoucí v mělkých vodách s vynořeným květenstvím. Má dva druhy prýtů – zelené vodní (8 – 50(-70)cm dlouhé), plovoucí nebo plazivé na povrchu bahnitého substrátu. Listy zelených prýtů jsou v obrysu polookrouhlé (4 – 18mm dlouhé, 7,5 – 25,0mm široké), členěné v 7 – 19(-29) koncových čárkovitých úkrojků. Konce úkrojků jsou znenáhla zúžené až vytažené do špičky s nasazenou štětinou (příloha č.4a). Okraje úkrojků s 1 – 3 štětinami nasazenými na zřetelných papilách. Listy bez nebo s ojedinělým lapacím měchýřkem. Zemní prýty (4 – 27cm dlouhé) jsou nevětvené nebo s 1 větví s drobnými šupinovitými listy. Prýty nesou 1 – 3 lapací měchýřky (1,5 – 4,0mm dlouhé, 1 – 3mm široké) (příloha č.4b). Květenství hroznovité, i se stopkou 10,0 – 17,5cm dlouhé, 2 – 3květé. Kalich dvoupyský. Koruna je žlutá, horní pysk eliptický až vejčitý, kápovitě dopředu mírně napřímený (6,5 – 7,0mm dlouhý, 6,0 – 7,8mm široký). Dolní pysk okrouhlý, plochý, mírně zvlněný do stran mírně skloněný (7 – 9mm dlouhý, 4 – 13mm široký). Vyklenuté patro hnědočerveně žilkované, kulovité, kratší než horní pysk. Ostruha 3 – 5mm dlouhá tupě kuželovitá z 1 délky dolního pysku a svírající s ním ostrý úhel. Turiony téměř kulovité až mírně protáhlé, 2 – 9mm dlouhé. Kvete od červena do srpna. Je to zákonem (vyhláška MŽP č 395 /1992 Sb.) zvláště chráněný druh v kategorii druhů kriticky ohrožených. V Červeném seznamu (PROCHÁZKA ed., 2001) je uváděna jako C1 – druh kriticky ohrožený.