F i n a n č n í k r i z e
Anotace Úvod Příčiny Následky Budoucnost Závěr Literatura Přílohy

Příčiny

Většina lidí si ve spojení se slovem krize dá slovo hypotéky, když alespoň tuší jak tato krize vznikla, to je pravděpodobně nejznámější důvod vzniku krize, tím by ale padla všechna vina na banky, které tyto úvěry poskytly. Ne snad, že by banky za krizi také nemohly, ale jak je možné, že si nikdo z nich spočítal, že své peníze možná nikdy neuvidí, jak je možné, že si to mohli dovolit, a jak by se vůbec do ztráty z amerického trhu dostaly čistě evropské banky, které v Americe nemají ani jednu pobočku, a proč se tedy z amerických hypoték stal celosvětový finanční problém? Postupné odpovědi na otázku „Proč vznikla krize?“ seřadím chronologicky.

Centrální banky

Nejdůležitější centrální bankou na světě je Fed – Federální rezervní systém, která se postupně stala i centrální bankou fungující na stejném principu jako v České republice ČNB. Fed byl založen až roku 1913, celou druhou polovinu 19. století a začátek 20. prožívaly USA bez centrální banky, a tím byly v té době vůbec nejblíže tržnímu liberalismu, o kterém sami říkají, že u nich funguje dodnes, což není pravda.

Fedu stačilo pouhých 16 let, aby stál u zrodu „Velké hospodářské krize“, kdy pomohl vytvořit akciovou bublinu, která právě po splasknutí způsobila právě tuto krizi.

Nyní Fed přímo vytvořil současnou krizi, když celá 90. léta 20. století a na počátku století 21. udržoval příliš volnou monetární politiky – úrokové sazby půjček pro komerční banky, které Fed poskytuje, a od kterých se odvíjí velikost úrokových sazeb těchto bank, udržoval příliš nízko – známé též jako politika „levných peněz“. Tímto umožnil skutečně masivní počet hypoték, taktéž pro nízkopříjmové skupiny obyvatel, pak ale v roce 2006 začala hrozit USA vysoká inflace a úrokové sazby se museli zvednout, čímž se prodražily hypotéky, a tím se staly pro velké množství lidí nesplatitelné.

Zákon z roku 1977

Tento zákon nutí banky, aby v úvěrové politice zohledňovaly sociálně slabší a platí dodnes. V roce 1995 Bill Clinton uvedl revizi zákona, která nařizovala část půjček poskytovat ještě chudším lidem,než tomu bylo do roku 95.

„Vláda nutila banky mnoho let, aby se neřídily, jako tradičně, striktně platební spolehlivostí dlužníků, ale i jinými, sociálními faktory – aby půjčovaly chudším. Například zamýšlela-li banka otevřít novou pobočku, potřebovala povolení. Vláda jí je udělila jen tehdy, půjčila-li několik milionů chudším vrstvám. Ústavy tak musely úvěrovat ty, kteří skutečně neměli na to, aby spláceli. …Vláda třicet let prosazovala takzvané „subprime“ půjčky a nyní sklízí trpké plody.“ (DiLORENZO, Thomas. Americe vládne fašismus. Týden. 2008, roč. 15, č. 18, s. 71)

Subprime půjčky či hypotéky jsou takové, které jsou určeny chudším vrstvám obyvatel a tím pádem jsou velmi rizikové (menší pravděpodobnost návratnosti půjček). Právě tyto nesplácené subprime hypotéky se rozhodující měrou podíleli na vzniku krize.

Komerční banky

Díky předcházejícím dvěma příčinám si banky mohli (částečně i museli) dovolovat půjčovat (především hypotéky) i nízkopříjmovým skupinám a imigrantům – u obou těchto skupin bylo riziko velmi vysoké, ale v době značného optimismu, kdo by nepůjčil každému, ani se banky neobtěžovaly požadovat doklad o příjmech, prostě dělali to, co by banka za normálních okolností a normální situace trhu nikdy neudělala, ale to bankám nestačilo a stále přemýšleli, jak vydělat na neustále rostoucím trhu co možná nejvíce. Vyřešily to prakticky – sekuritací aktiv (tento systém byl velmi populární v 80. a 90. letech), kdy jakoby izolovaly rizikové hypotéky a na tyto aktiva emitovaly speciální druhy dluhopisu (označované jako deriváty), jejichž hodnota byla odvozena od hodnoty těchto izolovaných úvěrů, tedy v podstatě byly závislé na ceně nemovitostí. A tyto emitované dluhopisy si samozřejmě nenechali a nabídli je k prodeji, tím se tyto „nakažené“ (nebo taky nazývané „toxické“) dluhopisy dostaly do portfolií ostatních bank (holdingových i investičních), investičních fondů apod. Postupně se tyto „nakažené“ dluhopisy staly součástí svázaných balíčků, jejichž další částí byly akcie a právě tyto balíčky se těšily oblibě mezi všemi druhy investorů.

Nemovitosti

To stále ale ještě nevysvětlilo, proč se bankovnictví začalo řítit jako domino k zemi. To co spustilo lavinu byly právě nemovitosti, jelikož vůbec poprvé od 1. poloviny 90. let hodnota nemovitostí přestala růst, ba dokonce začala prudce klesat – nyní se odhaduje, že ceny nemovitostí byly minimálně o 30% nadhodnoceny, proto se často mluví o splasknutí nemovitostní bubliny. V současné době jsou nemovitosti v průměru o 25% levnější než byly v roce 2006. (Nejvíce to dolehlo na USA, Británii a Španělsko, kde byly nemovitosti nejvíce nadhodnoceny – až o 40%.)

Společně s cenami nemovitostí k začátku krize také pomohl Fed, jelikož kvůli hrozící inflaci zvedl základní úrokovou sazbu, čímž se pro značnou část lidí stalo splácení hypotéky nadlidským úkolem. Tradičním prostředkem bank na svoji ochranu při nesplácené hypotéce je zabavení nemovitosti, a v tom je ten problém – ve velkém procentu případů kvůli poklesu cen nemovitostí hodnota zastavené nemovitosti ani nestačila na splacení úvěru, což byl první zdroj ztrát bank, ale ještě větším zdrojem se staly ony „toxické“ balíčky, přímo závislé na ceně nemovitostí a akciovém trhu a právě tyto roznesly splasknutí nemovitostní bubliny v USA, a tím i ztráty, do celého světa.

Autor: Lukáš Toman