F i n a n č n í k r i z e
Anotace Úvod Příčiny Následky Budoucnost Závěr Literatura Přílohy

Budoucnost

Světová finanční krize vyvolala tři základní otázky, které rozdělují odborníky v oblasti ekonomie vždy na dva tábory a samozřejmě oba si myslí, že mají pravdu a přitom bychom měli znát ty správné politicky nedotčené odpovědi, buď abychom věděli co nás může v současné krizi čekat, nebo abychom věděli jak další krizi zabránit až tato pomine.

Jedná se o tyto tři otázky:

Morální hazard

Vůbec ten nejzákladnější problém, který sice americká vláda vyřešila už tím jak zachránila investiční banku Bear Stearns, ale jestli to bylo správné rozhodnutí není jasné, většina odborníků si myslí, že to správné nebylo a ač jako akciový investor se k nim musím přidat. Chování americké vlády by se dalo charakterizovat jako morální hazard. Zjednodušeně řečeno vláda říká: „Riskujte jak chcete, pokud splňujete heslo ‘too big to fail‘, tak vás v nejhorším případě vytáhneme z bankrotu, nestojíme o burzovní paniky a ani vyšší nezaměstnanost.“ Přesně tak se zachovala u všech dosavadních firem, které byly „too big to fail“ kromě Lehman Brothers. Tímto postojem ale paradoxně mohou všechny vlády světa, které se takto zachovají, zakládat na mnohem větší budoucí krizi, jelikož se banky a všechny velké firmy pohrnou za co největšími zisky, a když to nevyjde, tak to v nejhorším zaplatí vláda = daňový poplatník.

Řešení by byly dvě – buď nechat firmy, které na krizi doplatí hrozícím bankrotem prostě nechat padnout a nechat je nést odpovědnost za svá špatná rozhodnutí (když je komerční zisk, proč by neměla být komerční i ztráta?), což by sice udělalo mnohem větší otřesy na kapitálových trzích, ale zase by nevzniklo riziko morálního hazardu, nebo za pomoc vlády získat v těchto podnicích podíl, aby pak na případném budoucím zisku měli podíl i daňoví poplatníci, což se někdy stalo, ale např. Bear Stearns byla převedena pod JPMorgan Chase naprosto očištěna, když se vláda zaručila za špatné investice.

Centrální banky

Mezi světoznámými ekonomy je čím dál častější názor, že za současnou krizi mohou centrální banky (především Fed), které svou monetární politikou „levných peněz“ (=nízkými úrokovými sazbami) zapříčinily levné hypotéky a nemovitostní bubliny. Já s nimi musím souhlasit – už v době Velké hospodářské krize byl trh regulovaný Fedem a ten krizi v podstatě způsobil, nicméně po konci krize se začalo volat po větší regulovanosti trhu, a tak se stalo, ale k čemu nás tato větší regulovanost dovedla? Do současné finanční krize, a přesto se najdou tací (např. francouzský president Nicolas Sarkozy), kteří žádají ještě větší regulovanost trhu. Vždyť Fed současnou krizi zavinil, nebo se podívejme na Island, jehož centrální banka má tři guvernéry, minimálně jeden je politik, a proto je tamější trh dostatečně regulovaný, ale kde Island skončí, pokud nedostane přibližně ještě šest mld USD, tak pravděpodobně bude muset vyhlásit platební neschopnost = státní bankrot.

Ne nadarmo tedy přední světoví ekonomové volají po zrušení centrálních bank, čímž by se snížila regulovanost trhu a stal by se více tržním. Na druhé straně stojí jiní ekonomové (často vládní, či pravděpodobně ovlivňovaní vládami), kteří říkají, že za krizi mohou banky a jejich lehkovážnost, a proto právě agitují za větší regulovanost trhu právě vládou prostřednictvím jejích zřízených agentur, komisí apod.

Problémem je, že žádný stát k takovému kroku nepřistoupí a v nejhorším případě uvede argument, že přece nemůže svěřit tisk peněz privátní organizaci, ale proč by ne, když takový systém již fungoval v samotných Spojených státech více jak šedesát let během celé 2. poloviny 19. století a na začátku století 20.

Inflace x deflace

Zatímco v první polovině roku 2008 se téměř všichni ekonomové báli vysoké inflace, časem postupně začali měnit názory, že čím dál větší hrozbou je deflace, i přesto ani teď se ani zdaleka neshodnou, co je tedy větší hrozbou.

Skutečně v prvním pololetí roku 2008 byla inflace větší hrozbou, komoditní bublina se stále spekulativně zvětšovala, nebylo jasné, jak moc krize ovlivní celkové hospodářství USA, potažmo celého světa, nicméně po zlomu v polovině roku, kdy komoditní bublina začala splaskávat, čímž se začala i zlevňovat cena energií, tak zároveň začínalo být jasné, že většina vyspělého světa se nemůže recesi vyhnout a jak známo krize hospodářství je obvykle provázena tendencemi k deflaci, nicméně značná část ekonomů se stále domnívá, že nebezpečím je inflace, jelikož se obávají přílivu státních peněz (ze záchranných balíčků různých zemí), čímž by se hodnota peněz mohla snižovat. Já si to nemyslím, proto se domnívám, že deflace by mohla být větším nebezpečím, nespíše mě přesvědčily údaje o mírách inflace, které stagnují, nebo se dokonce snižují.

Proč je tedy deflace nebezpečná, když pro obyčejného člověka znamená růst hodnoty peněz, snižování cen zboží, což znamená, že si teoreticky může koupit více zboží za stejné peníze. Jednoduše řečeno – proč výrobky zlevňují; protože podniky nemají dostatečný odbyt, proto musejí zlevňovat, jinak by jim zboží zůstávalo na skladech, nicméně podniky jsou nuceny méně investovat, tzn. celkově zaznamenají menší příjmy, jsou nuceny snižovat náklady, tzn. např. i propouštět (nebo dokonce vyhlásit bankrot), což zvyšuje nejistotu v ekonomice. Banky drží hotovost, úvěry jsou čím dál tím méně dostupné, to dále tlumí investice a tzn. i celkovou poptávku, tím ale podniky nemají odbyt – tomu se říká deflační spirála.

Pro obyčejného člověka to může znamenat více zboží za méně peněz, ale:

„Patří-li zmíněný laik mezi šťastlivce, kteří o práci nepřišli, sice zajede do hypermarketu, ale – najde-li jej tam ještě vůbec -, spatří vyprázdněné regály, Už ví, proč je deflace špatná. Za tytéž peníze by si mohl koupit teoreticky více, jenže není co.“(KOVANDA, Lukáš. Co je to deflace. Týden. 2008, roč. 15, č. 50, s. 59)

USA

Jak jsem již naznačil vláda USA se v podstatě drží záchranného plánu institucí, jako by ani žádný plán neměla, jak si jinak vysvětlit, že nechala padnou Lehman Brothers, naopak všechny ostatní velké podniky zachránila, navíc Bear Stearns zachránila ani ne pro sebe, ale pro jinou komerční společnost – JPMorgan Chase, skoro jako by se rozhodovala podle toho, kdo z vlády má těch firmách nejvíc peněz (jenom spekulace), ale rozhodně toto chování nepůsobí, jako by měla vláda skutečný jednotný plán jak situaci zachránit.

Současný záchranný plán TARP také nesklidil od nezávislých ekonomů pozitivní hodnocení. Nejvíce je mu vytýkána netransparentnost, kdy ministerstvo financí je oprávněno v rámci tohoto programu nakupovat nelikvidní aktiva na hypotéčním trhu, nicméně za nejasnou, předem nestanovenou cenu, navíc to znamená, že se trh reálně očistí od části špatných investic, ale společnosti na oplátku nedají nic nazpět (hold velké společnosti jsou schopny prosazovat své zájmy i ve vládě). Přičemž by tu bylo jednodušší, transparentnější, spravedlivější, ale o něco málo pomalejší řešení.

„Pokud je soukromá společnost s potenciálem ziskovosti vystavena finančním závazkům, jež není schopná plnit, řešením není, že do hry vstoupí stát a nakoupí její aktiva za nejasně určenou cenu. Standardním řešením je, že společnost vymění dluh, který není schopna uhradit, za podíl v ní (tedy zpravidla akcie). Původní majitelé o svůj majetkový podíl přijdou. A dluh společnosti se transformuje do nových majetkových podílů. Společnost pak pokračuje v činnosti s novou majetkovou strukturou.“ (ZDENĚK, Michal. Alternativu známe. Euro. 2008, roč. 11, č. 52, s. 43)

Toto jednoznačně ukazuje, že objektivně lepší řešení tu je, nicméně z nějakého důvodu nebylo a nebude v plné míře uskutečněno – částečně se tak stalo u AIG, Fannie Mae a Freddie Mac.

Nicméně v současné době více diskutovaným tématem jsou americké automobilky. Nejhůře je na tom Chrysler, který možná na začátku letošního roku zastaví výrobu i na tři týdny, proto vedení uvažuje o fúzi s GM, nicméně je otázkou, jestli na to GM vůbec má, avšak minimálně Toyota projevila svůj zájem o Chrysler, ale vedení by raději vidělo fúzi s americkým rivalem. Přežití všech tří největších automobilek (GM, Chrysler, Ford) bude záležet, jak splní podmínky vlády na restrukturalizaci výroben pomocí vládního úvěru, i když Ford podle svých slov tvrdí, že zatím půjčku nepotřebuje, nicméně pro GM a Chrysler je to možná poslední možnost, jak se zachránit.

Podle mě právě přežití automobilek bude stěžejní pro vývoj na burzách i celé ekonomiky USA, potažmo celého světa, jestli by i jediný z této velké trojky padla, znamenalo by to velkou paniku a současná krize by se mohla stát i desetiletou s tím, že pesimistický odhad poklesu HDP USA o dvě procenta by se rázem stal jedním z nejoptimističtějších, jelikož by rozhodujícím způsobem stoupla nezaměstnanost (samozřejmě by záleželo na ostatních faktorech, ale automobilový průmysl byl vždy význačným odvětvím USA), naopak, pokud se všechny zachrání a stanou se opět konkurenceschopnými, tak se domnívám, že k oživení současného stavu na burzách by mohlo dojít na začátku roku 2010.

Česká republika

Vývoj na ostatních trzích jsem záměrně vynechal, jelikož v zásadě budou závislé na třech věcech: na tom jak se bude dařit USA, na tom jak se bude dařit jejich partnerům pro export, na cenách komodit.

I Česká republika by se tak dala vystihnout, snad jenom na cenách komodit nejsme příliš závislí, ale jsme závislí na exportu do Německa a zase značně kopíruje vývoj v USA. Kvůli naší závislosti exportu na Německu budou právě tyto firmy nejvíce trpět a jelikož podíl těchto firem na produkci HDP je značný, proto je předpokládaný výhled růstu HDP pro rok 2009 pouze na 1,5 %, předpokládá se, že při dobré situaci bychom se mohli v roce 2010 dostat přes 2 procenta.

Jak jsem už napsal nejvíce krize postihla a postihne tradiční export – automobilový průmysl, kde se např. Tatra zbavila téměř 1/3 zaměstnanců a celkově v automobilovém průmyslu přijde o práci možná až dvacet tisíc lidí. Ještě mnohem hůře (procentuálně) dopadne české sklářství a keramika, pokud se nenajde kupec, protože nejznámější naše firmy jako Sklo Bohemia či Karlovarský porcelán už vyhlásily úpadek. Kvůli krizi a jejích následků se dokonce většina odborníků shoduje, že nám hrozí zánik českého sklářství, tak jak ho známe, tzn. může se stát, že české firmy už nebudou pracovat čistě s českým sklem, ale že se k nám bude sklo dovážet a tady se bude pouze zdobit, nicméně to může mít velmi drastické důsledky na prodejnost, jelikož tím skončí jakási exkluzivita českého skla a jakmile to zjistí zákazníci, stane se pravděpodobně prodělečnou i tato náhražka.

V České republice může mít krize skutečně drastický vliv na zaměstnanost v průmyslu, jelikož to nebylo pouze samotná krize, která to zavinila, ale současně se pro export dostavil i druhý významný negativní faktor – velice silná koruna (spekulativně nadhodnocená), která například Škodu Auto připravila během roku přibližně o 21 miliard Kč. Exportéry určitě také nenadchly výroky vlády – jako např. premiéra Mirka Topolánka, že silná koruna hospodaření ČR nikterak negativně neovlivní, po jehož uveřejnění koruna znovu prudce posílila, naštěstí pro exportéry se po svých maximech 22.7.2008 vydala směrem dolů, jelikož investory přestala být považována za „bezpečný přístav“ a dokonce roku nejenže ztratila všechny zisky, ale dokonce oslabila oproti stavu na počátku roku 2008 a osobně si myslím, že vzhledem k pokračující krizi by ještě mohla mít tendenci oslabit během roku 2009, ne proto že bychom na tom byli skutečně tak špatně, ale spíše investory zasáhne menší panika, takže prodej investorů bude častěji převažovat nad nákupem.

Samozřejmě export není jediným zasaženým odvětvím, krize postihne všechny, primární, sekundární i terciární sektor. A právě nejvíce postiženým odvětvím terciéru je pohostinství a hotelnictví, kde některé oblasti hlásí pokles až o 50% oproti předchozímu roku – vinu na tom má jak krize tak v té době silná koruna, ale pokles je vcelku logický. V době krize si průměrná rodina řekne, co se musí omezit – jako první se počká s koupí nového auta a jiného „luxusnějšího“ zboží, zadruhé se nemusí jet na dovolenou, tak v době krize chodí a výhled se příliš nezlepší ani pro rok 2009, kdy sice pravděpodobně koruna bude slabší, naopak se zase slovo recese častěji objeví ve výkazech různých státních hospodářství.

Autor: Lukáš Toman