SOČ - přehrada Skalka

výskyt dravých druhů ryb
bolen

Menu

  1. Úvod a stanovení cílů práce
  2. Obecné řešení dané problematiky
  3. Vymezení oblasti
    Popis ÚN Skalka
    Popis oblastí
  4. Použité pracovní metody
  5. Zjištěné výsledky
  6. Diskuze
  7. Závěr
  8. Přehled použitých pramenů

3. Vymezení oblasti

3.1. Popis ÚN Skalka

3.1.1. Obecné informace

Údolní nádrž Skalka se nachází na 242kilometru na řece Ohři u města Cheb v Karlovarském kraji. Zahájení stavby vodního díla připadlo na 1.července 1962, zemní práce na hrázi až v září o rok později. Stavba byla dokončena v prosinci 1964 a plného napuštění vody se dosáhlo již v listopadu téhož roku. Hráz je kamenitá a byla postavena z chebských fylitů, které se těžily asi půl kilometru pod přehradním profilem. Maximální hladina v nádrží byla od počátku stanovena o jeden metr níže, než umožňovalo technické řešení hráze, protože údajně docházelo k zaplavení luk na bavorském území. Hlavní význam tohoto vodního díla je v regulaci průtoků v Ohři, dále pak částečná ochrana před povodněmi a likvidace následků havarijního zhoršení jakosti vody v Ohři. Vedlejšími účely jsou výroba elektrické energie, rekreace a s ní spojené provozovaní vodních sportů a sportovního rybolovu. Nádrž je charakterizována jako průtočná s dlouhodobým průměrem zdržení vody 19,7 dní. Celá přehrada má plochu povodí 671,7km2, přičemž 89% se nachází na území Německa. Hlavními přítoky jsou řeka Ohře a Reslava. Celá údolní nádrž je provozována s tzv. letním a zimním zásobním objemem. Letní zásobní prostor činí celkem 14, 570 miliónů m3 při hladině na kótě 442,2m.n.m. Zimní zásobní prostor je 3, 365 miliónů m3 při hladině na kótě 437,6m.n.m. Což je rozdíl hladin 4,6metru.
(http://www.poh.cz/vd/skalka.htm)

3.1.2. Míra znečištění

Vodní květ
Ke vzniku podmínek, které výrazně podporovaly rozvoj sinic, došlo hned po jejím napuštěním v roce 1964. Oba hlavní přítoky nádrže byly zatíženy znečištěním, které pocházelo z nedostatečně čištěných splaškových odpadních vod a ze zemědělských zdrojů v povodí nádrže. Obsah fosforečnanů se pohyboval v těchto letech okolo 0,26 mg/l, což je více než dvojnásobek dnešních hodnot. Kromě výše uvedených zdrojů živin se na nadměrném rozvoji vodního květu podílelo i vypouštění oteplených chladících vod z německé tepelné elektrárny Arzberg, která je v současnosti odstavená. V roce 1969 došlo k neúnosnému vzrůstu sinic a tak bylo přistoupeno k prvnímu algicidnímu zásahu s použitím modré skalice, bez ohledu na zatížení životního prostředí mědí. Postřik roztoku síranu měďnatého na hladinu přehrady pokračoval každoročně až do roku 1974. Algicidní zásahy však měly pouze krátkodobou účinnost. V současnosti, podle studie (V. Zahrádka a kol., duben 2005) klesá koncentrace živin v profilu Ohře. Ukazatele celkového fosforu, fosforečnanů a amoniakálního dusíku vykazují stálý pokles již od roku 1984. Ukazatel dusík dusičnanový klesá od roku 1998. Tyto informace potvrzuje i „Studie potlačení masového rozvoje sinic v nádrži Skalka“ (B. Maršálek a kol.,březen 2006), která uvádí, že celková koncentrace fosforu v přítocích asi 4x překračuje množství, které postačuje sinicím pro masový rozvoj. Limitní koncentrace fosforu je zde uváděna asi 0,025mg Pc/l. Přehrada Skalka podporuje samočistící pochody v Ohři a podle výpočtu zachycuje zhruba polovinu celkového fosforu vstupujícího do nádrže oběma přítoky. Přesto největší znečištění, které napomáhá k rozvoji sinic, pochází ze SRN. Na německém území se v povodí obou řek nachází cca. 86 000 obyvatel. Ačkoliv jsou v německých městech a obcích provozovány modernizované čistírny odpadních vod s technologií odstraňování fosforu, představují tyto komunální zdroje největší znečištění. Vliv zemědělské výroby a rybochovného hospodaření v německé části povodí není možno odlišit od znečištění z komunálních zdrojů. Ze zdrojů na území České republiky pochází zhruba 1/10 celkového znečištění vstupujícího do nádrže. Hlavními znečišťovateli na českém území jsou obce Libá (582 obyvatel), Pomezí nad Ohří (58 obyv.) a mnoho dalších osad bez ČOV. Především z rekreačních objektů na březích přehrady unikají v letním období splaškové vody, které urychlují masivní rozvoj vodního květu. Dále se nachází v povodí 32 rybníků, které mohou být při intenzivním rybochovném hospodaření zdrojem nežádoucího znečištění inokulem sinic.
Znečištění rtutí
Nejzávažnějším antropogenním znečištěním nádrže Skalka je znečištění rtutí. Po dobu téměř 200 let byla řeka Reslava a následně i Ohře zatěžována znečištěním rtutí z Chemické továrny Marktredwitz (Chemische fabrik Marktredwitz). Tento podnik byl založen v roce 1788 a produkoval tento prvek až do svého uzavření roku 1985. Rtuť znečišťovala říčku Kösseine, která je pravostraným přítokem řeky Reslavy nad městem Arzberg. Po dokončení výstavby údolní nádrže Skalka se rtuť začala ukládat v sedimentech, nicméně transport tohoto prvku v řece Ohři pod ÚN Skalka byl výrazně utlumen. Po sanaci Chemické továrny Marktredwitz byly do roku 1994 vytěženy i kontaminované sedimenty z říčky Kösseine a začalo se s odtěžováním kontaminovaných zdrží na Reslavě. Tyto sanační práce způsobují nárazové zvýšení koncentrace rtuti v sedimentech v Reslavě. Bioindikátorem přítomnosti rtuti v nádrži Skalka jsou také ryby. V jejich svalovině se každoročně měří obsah rtuti, který se nijak významně nemění. Především ryby dravé obsahují vyšší koncentrace rtuti, než je požadovaný limit pro lidskou konzumaci, 0,5 mg Hg/kg svalu. Na základě těchto hodnot je každoročně Českým rybářským svazem a MO Cheb, vyhlašován zákaz konzumace dravých ryb, odchycených na Skalce. „Podle rozhodnutí KHES a MZVž ČR platí zákaz konzumace dravých ryb.“ (citace. Rybářský řád a soupis rybářských revírů, platný od 1. ledna 2007)
(http://www.poh.cz/vd/skalka.htm)
(ústně získané informace při dnech otevřených dveří na Povodí Ohře)
Budoucí vývoj
Znečištění přehrady Skalka je dlouhodobé, a proto i snížení nežádoucích látek pod limity nebude krátkodobou záležitostí. Přehrada pracuje podobně jako síto. V sedimentech se zadržují těžké kovy a zvyšuje se podíl znečištění organickými látkami (dusík, fosfor), které jsou přinášeny přítoky. Ve spisu „Studie potlačení masového rozvoje sinic v nádrži Skalka“ (B. Maršálek a kol.,březen 2006) jsou naznačená možná opatření pro snížení znečištění organickými látkami, především se jedná o zamezení přísunu těchto látek do nádrže. Prvním a nejlepším možným opatřením je vytvoření technologického mokřadu v kombinaci s přednádrží s nutností pravidelného sklízení vzniklé biomasy a s cílem omezit vstup živin z obou hlavních přítoků do nádrže. Opatření by mělo pozitivní vliv i na snižování bakteriálního znečištění. Přednádrž by plnila funkci biologického dočišťovacího rybníku. Nevýhodou však je, že i přes nákladnost celého projektu se nezabrání masovému rozvoji sinic, protože mokřad zachytí 20-80% znečištění. To ale nestačí, protože koncentrace bude i tak vyšší než limitních 25mg/l bioreaktivního fosforu. Dalším možným řešením je vytvoření kultivované vegetační zóny, která by vznikla upuštěním hladiny nádrže oproti letnímu normálu od 2-3metry níže. Měla by filtrovat přísun živin z okolí nádrže. Ostatní návrhy jsou většinou krátkodobé a neefektivní, proto se jimi nebudu dál zabývat. Za zmínku stojí, že koncem roku 2008 by podle plánu měla být vytvořena čistička odpadních vod pro obec Pomezí nad Ohří a Hraničná. Určitě to nijak zásadně nesníží koncentraci dusíku a fosforu v přehradě, ale je to určité drobné řešení. Do budoucna můžeme počítat s tím, že koncentrace rtuti v přehradě Skalka se bude pozvolna snižovat. Žádné efektivní opatření není na obzoru a tak nezbývá nic jiného, než čekat, až se tento těžký kov vyplaví.

3.2. Popis jednotlivých oblastí

3.2.1. Oblast u osady Pomezná

Místo se nachází na 250. říčním kilometru Ohře, 180metrů od malé vodní elektrárny směrem na jih. Vybraná lokalita zabírá plochu zhruba 1000m2. Jelikož leží na začátku údolní nádrže Skalka, má říční charakter s dvěmi hlavními koryty, které rozděluje uměle vybudovaný ostrov. Východní koryto má silnější proud, větší hloubku a v letním období i chladnější vodu, jelikož voda teče přes turbínu malé vodní elektrárny a není brzděna žádnou přirozenou překážkou. Západní koryto se vyznačuje slabým proudem, menší hloubkou, silnější vrstvou naplavenin a v letní období i výrazně teplejší vodou, která se míchá až za pilířem bývalého mostu. Voda ze západního koryta teče přes nevelký jez a ještě se rozlévá do dvou mrtvých ramen. Tato část je velmi úživná a vhodná pro tření většiny druhů ryb, protože nabízí podloží jak pro ryby fytofilní, tak i pro litofilní a v neposlední řadě i pro psammofilní. Dno je z převážné části oblázkovo-písčité, ale u břehů a v místech bez velkého proudění je značný nános sedimentů. Celá lokalita je lemována bujnou vegetací vrby jívy a především rákosu obecného, který zarůstá rozsáhlé plochy okolo toku a poskytuje úkryt hmyzu, který je při větrném počasí sfoukáván do vody a je tak součástí jídelníčku ryb.
(Viz.mapka Pomezná)+ letecký snímek z www.mapy.cz

3.2.2. Oblast u obce Pomezí nad Ohří

Lokalita leží na 247. říčním kilometru Ohře. Na pravém břehu se nachází obec Pomezí nad Ohří. Vybraná oblast se rozprostírá na ploše zhruba 10000m2 a nachází se asi v třetině délky ÚN Skalka. Charakter toku je podmíněn výškou hladiny. V jarních a letních měsících, kdy je výška hladiny nejvyšší, je síla proudu velmi malá. Voda sahá až k příbřežní vegetaci a rozlévá se po mělčinách. Místa k výtěru jsou vhodná jen pro litofilní nebo psammofilní druhy ryb. V podzimních a zimních měsících, kdy je přehrada vypuštěná, teče voda pouze v původním korytě. Síla proudu se zvětší a ryby jsou nuceny migrovat do klidnějších partií. V korytě i jeho těsné blízkosti jsou rozsáhlá pařezová pole a potopené stromy, které poskytují rybám útočiště. Dno pokrývá z větší části silná vrstva bahna, pouze u zbytků bývalého mostu přes řeku je dno písčité a v ohbí koryta pod kostelem se nachází navážka kamenů, která zpevňuje břeh. Profil dna je asi takový, že příbřežní mělčiny tvoří lavice, do kterých se zařezává koryto.
(viz.mapka Pomezí nad Ohří)+ letecký snímek z www.mapy.cz
Copyright, created by Michal Houtke :o)