Význam barev

Baron de Coubertain vysvětlil podobu vlajky a význam zobrazených symbolů takto: „Olympijská vlajka […] má bílé pozadí s pěti protínajícími se kruhy uprostřed: modrým, žlutým, černým, zeleným a červeným […] Tato podoba je symbolická; reprezentuje pět kontinentů spojených olympijskou myšlenkou, přičemž těchto šest barev se objevuje na všech národních vlajkách současnosti.“

Barvy představují lidi a řeckou vlajku

Modrá – Evropa

Žlutá – Asie

Černá – Afrika

Zelená – Oceánie

Červená – Amerika

HESLO - "Citius, Altius, Fortius" neboli "Rychleji, výše, silněji", jak zní volnější překlad z latiny. K takovému heslu, zdůrazňujícímu úsilí o neustálý pokrok, inspiroval zakladatele olympiád jeho přítel, dominikánský mnich Henri Didon. Mottem OH se toto úsloví stalo už v roce 1896. Druhé olympijské rčení "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se" je zase dílem pennsylvánského biskupa Ethelberta Talbota, v jehož kázání v Londýně 1908 byla tato výstižná fráze obsažena.

PLAMEN - Oheň již sice plápolal nad Amsterodamem v roce 1928, ale s myšlenkou na jeho symbolické znovuzrození - a zapálení v antické Olympii - přišel v roce 1934 šéf organizačního výboru berlínské olympiády Theodor Lewald. Dne 20. července 1936 v Řecku vzplál oheň, který se díky 1108 kilometrů dlouhému běhu s pochodní dostal až na Olympiastadion v nacistickém Berlíně. Na ZOH zahořel plamen poprvé po válce ve Svatém Mořici 1948. Tato tradice přetrvala dodnes. Oheň je založen v Olympii a putuje světem až na místo konání her. Jen našim územím dosud neprošel...

HYMNA - Olympijskou hymnu složil už v roce 1896 řecký skladatel Spiros Samaras, ale na oficiální uznání si musela počkat až do roku 1958, kdy ji MOV zdarma věnovala vdova po Samarasovi. Text, uvozený i ukončený slovy "Nesmrtelný duch dávnověku..." napsal Kostis Palamas. Baron de Coubertin ale za skutečnou hymnu OH považoval Beethovenovu IX. symfonii.

SLIB - Od roku 1920 přednáší během úvodního vystoupení domácí olympionik přísahu. Prvním byl v Antverpách vodní pólista a šermíř Victor Boin. Současný slib je následující: "Jménem všech závodníků slibuji, že se na OH představíme jako loajální soupeři dbalí pravidel, jimiž jsou hry řízeny, a s přáním bojovat v rytířském duchu pro slávu sportu a čest našich družstev."3 Od ZOH 1972 v Sapporu skládá slavnostní přísahu i zástupce rozhodčích.

MEDAILE - Trojice cenných kovů (zlato-stříbro-bronz) je medailistům udělována od roku 1904, předtím dostával vítěz jen stříbrnou plaketu. Medaile z OH musí mít minimálně 60 milimetrů v průměru, tloušťku alespoň tří milimetrů a zlatá i stříbrná medaile nesmí obsahovat méně než 92,5 procenta stříbra. K pozlacení vítězné památky má být užito nejméně šest gramů zlata. Od roku 1924 zdobí medaile i logo s propletenými kruhy.

MASKOT - Roku 1972 se mnichovské olympiádě dostalo symbolu v podobě maskota, jímž se stal jezevčík Waldi. Pokus se povedl, a proto už i každé další OH měly svou "postavičku". Prvním maskotem zimních soutěží byl v Innsbrucku '76 sněhulák Der Schneemann.

Olympijské kruhy

Obsah

Úvod

Největší podívaná na světě

Starost o hry

Od Starověku po současnost

Význam barev

Nezapomenutelné okamžiky LOH

Závěr

Odkazy na lit. prameny

Resumé

Fotogalerie

Zpět do hlavního menu

Valid XHTML 1.0 Strict