Zpět na hlavní stránku

Zde je obsah mé seminární práce: Stáhnout ve formátu .doc
Odkaz na poštu autorovi

Valid XHTML 1.0 Strict

Významná poutní místa v Evropě

1. Úvod

Kdybychom v současné době uspořádali anketu a ptali se lidí na ulici na to, co rozumějí pod pojmem poutní místo a zda některá znají, myslím že by nebylo mnoho těch, kteří by dokázali odpovědět. Především by asi přesně nevěděli co se k těmto "posvátným místům" váže. Pro věřící a náboženskou nauku vůbec mají však poutní místa velký význam. Lidé sem chodí za odpuštěním, nadějí nebo jen za uctěním památky světců a mučedníků.

Slovo pouť je dnes chápáno zcela v jiném smyslu. Přesto si myslím, že k všeobecnému vzdělání patří i znalosti ohledně náboženství a víry. Aniž si to uvědomujeme, náboženství (respektive křesťanství mluvíme-li o Evropě) nás ovlivňuje v mnoha směrech. Slavíme křesťanské svátky, řídíme se Gregoriánským kalendářem a základem našich mravních zásad je Desatero Božích přikázání.

V této seminární práci bych se proto chtěla o některých významných poutních místech v Evropě zmínit a přiblížit i jejich zeměpisnou polohu a charakteristiku oblasti v níž se nacházejí.

1.1 Čestné prohlášení

Prohlašuji na svou čest, že jsem tuto seminární práci vypracovala samostatně za pomoci uvedených zdrojů.

2. Křesťanství

V této seminární práci budu mluvit o evropských poutních místech, proto je dobré začít charakteristikou křesťanství - náboženství, které vyznává většina evropských věřících.

Křesťanství vzniklo v prvních dvou stoletích našeho letopočtu jako monoteistické náboženství vztahující se k Ježíši Nazaretskému, jenž byl synem Božím, konal zázraky a smrtí na kříži spasil svět. Základem křesťanství je judaismus a posvátnou knihou křesťanství je Bible. Základní mravní pravidla jsou uložena v Desateru přikázání a v modlitbě Otčenáš. Během svého vývoje se křesťanství rozdělilo na řadu církví a sekt. Dnes jsou nejznámější tři proudy:

1) katolictví
- nejvyšší hlavou církve je papež
- vlastní způsob vedení obřadu
- druhová hierarchie
- konzervatismus
- nižší úloha žen
- zákaz potratu a antikoncepce

rozšíření: jz., stř. Evropa, Latinská Amerika

2) protestanství (evangelická církev)
- proud reformace z 16. stol.
- uznávání Boha, ne církevních hodnostářů
- menší výzdoba kostelů
- otevřenost a svoboda myšlení
- množství dalších církví, např. kalvinisté, luteráni, anglikánská církev, protestantská svobodná myšlení (baptisté, kvakeři)...

rozšíření: sz. Evropa, USA, Austrálie

3) pravoslaví
- odmítání svrchovanosti biskupa, papeže
- důraz na tradice
- větší konzervatismus než u katolictví
- hlavní skupiny: církve starobylého východu a církve z Byzantské říše

rozšíření: v. , jv. Evropa, Etiopie

2.1 Pouť a poutní místa

Poutí je rozuměno putování věřících na místa, jimž tradice přikládá zvláštní náboženský význam. V římskokatolické církvi a pravoslaví se konají poutě na místa spojená s památkami na svaté, v katolicismu na zázračná mariánská poutní místa. Věřící na poutním místě prosí o odpuštění hříchů nebo o splnění svých přání.

Poutní místa jsou místa spojená s určitou náboženskou tradicí. Např. narozením (popř. smrtí) světců, legendami o zázracích (zjevení), uložením relikvií. Mezi nejznámější poutní místa, k nimž putují křesťané, patří četné lokality v Palestině spojené s působením i smrtí Ježíše, jeho matky Marie a apoštolů. V katolické církvi získala světovou proslulost mariánská poutní místa, kde se podle legend měla zjevit Panna Maria. V judaismu jsou to místa, kde se podle Starého zákona zjevil Bůh, či která nějak s Bohem souvisejí.

2.2 Rozdělení poutních míst

1) Poutě k hrobům mučedníků a světců
Obvyklými cíly poutníků byla místa, kde křesťané podstoupili mučednickou smrt, častěji však jejich hroby a místa uložení ostatků. Od 4. století vedly cesty poutníků nejen k hrobům mučedníků, ale i významných duchovních, zpravidla biskupů či opatů, kteří zemřeli v pověsti svatosti. Nejvýznamnější středověké pouti směřovaly od 9. století k hrobu sv. Jakuba v Santiagu de Compostela. (viz níže)

2) Poutě k relikviím
Od počátku 8. století se snad nejvýraznějším projevem zbožnosti stává uctívání relikvií. Ostatky svatých byly rozdělovány na malé části, ukládány v nádherně provedených, umělecky vysoce kvalitních relikviářích a rozptýleny na mnohá místa. Nejuctívanějšími relikviemi byly předměty, které měly přímý vztah ke Kristu nebo Panně Marii.

3) Poutě k milostným obrazům a sochám
Hlavním cílem poutníků, přetrvávajícím až do dnešní doby, nejsou relikvie, ale zázračné obrazy a sochy, tzv. milostné. Milostné jsou nazývány proto, že jim jsou připisovány zázračné účinky (uzdravení, záchrana života, úrody, narození potomka apod.) Podle chápání katolické církve nepůsobí tyto zázraky obraz sám, nýbrž osoba, kterou zobrazuje.

4) Poutě k místům nebeských zjevení
Starou tradicí jsou pouti k místům zjevení archandělů, Krista, Panny Marie či světců. Se zjevením Panny Marie je spojována řada mariánských chrámů. Také milostné obrazy na sebe mohou upozornit formou zjevení.

2.3 Poutě a poutníci ve středověku

Středověkého poutníka bylo možno už z dálky poznat podle charakteristického oděvu a vybavení. Běžný dobový oděv doplňoval plášť s kápí, dlouhá poutnická hůl, mošna, baňatá láhev na vodu, zavěšená na provaze, růženec a poutnický odznak, který před začátkem cesty požehnal kněz. Po dobu putování stál poutník pod ochranou práva, nikdo ho nesměl svévolně uvěznit, napadnout či ekonomicky vykořisťovat. V době, kdy se účastnil pouti, se rovněž nikdo nesměl zmocnit jeho majetku. Tomu, kdo by tato právní ustanovení porušil, hrozilo vyobcování z církve.

Většina poutníků se vydávala na cestu pěšky, jednak z nedostatku finančních prostředků, jednak na znamení pokání. Vznešené osoby často vykonaly pěšky a mnohdy i bez obuvi poslední úsek cesty na znamení pokory. Bohatší si ale mohli dovolit cestovat jako Kristus - na hřbetě osla. Vysoce postavené osoby ovšem používaly nosítka či vozy císařské pošty.

Na dlouhých cestách nacházeli poutníci přístřeší většinou v klášterech. Od 12. a 13. století vznikala při hlavních poutních trasách síť hospiců, nocleháren pro poutníky. Poskytovaly přístřeší zejména nemajetným, neboť pro zámožné poutníky nebylo problémem přenocovat v hostinci.

Návštěva svatyně, která byla cílem pouti, probíhala podle ustáleného rituálu. Poutník se většinou účastnil noční vigilie, při níž měl možnost formou modlitby vyslovit své prosby. Modlitba byla často spojena s projevy pokání. V některých poutních kostelích se zachovávaly tzv. inkubační rituály, zděděné z antiky, poutníci prosící o uzdravení přespávali v kostele v naději, že se jim místní světec (popř. Panna Maria) zjeví a uzdraví je. Po vigilii následovaly další pobožnosti různé délky. Vyvrcholením pouti byla možnost spatřit světce, případně dotknout se jich.

Jako odměnu za přímluvu, vyslyšení prosby či uzdravení přinášeli poutníci tzv. votivní dary. Často jimi byly voskové napodobeniny tělesných orgánů, domů, statků, dobytka a úrody. Obětinami však mohly být i peníze, zemědělské produkty či hospodářská zvířata. Zámožní poutníci obětovali i cenné umělecké předměty, nejběžnějším votivním darem však byly votivní svíce.

Jako památku na vykonanou pouť si poutníci odnášeli různé předměty, specifické pro navštívené místo. nejproslulejší byly mušle ze Santiaga de Compostela. Každá významná svatyně měla posléze svůj charakteristický poutnický odznak.

Ve 14. a 15. století se objevily první kritiky poutí ze strany učenců i teologů. Humanisté 16. století je mnohdy zesměšňovali a reformace proti nim přímo bojovala. Náboženské války navíc vedly ke zničení mnohých milostných soch, rozmetání ostatků svatých a poboření chrámů. Dálkové trasy pouti byly násilně přerušeny. Teprve po tridentském koncilu, který vedl k reformě v katolické církvi, dochází k renesanci pouti.

2.4 Poutě v dnešní době

V moderní době nabylo putování nových forem. S ohledem na strašlivé pustošení za druhé světové války byly z téměř úplně zničeného, novostavbou nahrazeného poutního kostela v Coventry rozeslány takřka do celého světa kříže ze zkřížených hřebů jako připomínka zkázy a výzva k míru. Tak vznikla nová forma pouti v anglikánském světě.

Poutní místa jsou dnes lákavým cílem i pro nevěřící turisty, díky nimž sem proniká i sféra komerční.

3. Řím (Roma)

V Římě je celkem sedm poutních kostelů. Nejvýznamnějším chrámem v celé Evropě je chrám sv. Petra, který láká už jen svou monumentalitou. Je totiž 211 m dlouhý a 132 m vysoký. Nachází se v místech pohanského pohřebiště v blízkosti místa, kde byl r. 67 umučen apoštol Petr. Chrám byl postaven r. 320 a během staletí prošel velkými změnami. Na přestavbách se podíleli např. Donato d´Angelo Bramante, Raffaelo Santi, Michelangelo Buonarroti a Giacomo della Porta. Radikální přestavba začala r. 1506. Ve středověku bylo možné nahlédnout do pietního prostoru a spatřit světcův hrob. Dnes to možné není, protože nad hrobem stojí papežský oltář, který je pod baldachýnem neseným čtyřmi sloupy. Pod chrámem v tzv. Svatých hrobkách je mnoho malých kaplí a hrobů papežů.

Poutě do chrámu sv. Petra se konaly především za pokáním a vzdáním úcty hrobům apoštolů. V dnešní době sem lidé proudí, aby se účastnili papežské bohoslužby nebo audience. Nejvíce poutníků je zde na Svatý rok, každých 25 let. To se otvírá střední portál chrámu, tzv. Porta Sancta, který je jinak zazděný. Zvykem je políbit palec sochy sv. Petra.

Mezi římské poutní kostely patří také kostel Santa Maria Maggiore, jedna ze čtyř bazilik, v nichž je umístěn papežský oltář. Legenda vypráví, že 5. srpna 352 se papeži Liberiovi zjevila Panna Maria, jež jim poručila, aby na její počest nechal postavit kostel na tom pahorku, který bude ráno zasněžený. Ráno bylo skutečně nalezeno místo zasněžené ve tvaru půdorysu baziliky. Ta vznikla za papeže Sixta III. (432 - 440) jako trojlodní sloupová bazilika také k poctě koncilu v Efezu, který prohlásil Pannu Marii za Matku Boží. Interiér si zachoval původní vzhled. V bazilice je nejvýznamnější mariánský obraz Říma. Mariánskou ikonu namaloval prý sv. Lukáš v 8. století. Ikona byla původně ukazována pouze o mariánských svátcích při procesích, od roku 1295 je vystavěna volně. Roku 1395 byla uznána za oficiální milostný obraz, když Papež Bonifác IX. zavedl odpustky všem, kteří zavítají k tomuto obrazu.

Řím je hlavním městem Itálie a zároveň i oblasti Lazio. Jako jediné město obepíná suverénní stát- Vatikán. Podle legendy byl založen Romulem a Remem r. 753. Je sídlem vlády, parlamentu, univerzity a politických a kulturních institucí. Významným je jako centrum módy a zábavy. Z památek jsou známé: Koloseum- amfiteátr z římského starověku, Pantheon- "Chrám všech bohů", dnes museum, Forum Romanum- místo vzniku města, Bazilika sv. Petra, Fontána di Trevi, Španělské schody a Campo dei Fiori- největší a nejpestřejší trh v Římě.

Přibližné zeměpisné souřadnice: 41,5°s.š., 12,5°v.d.
Počet obyvatel: 3 500 000
Blízká města: Tivoli, Montecelio

3.1 Lazio

Přímořská oblast ve střední Itálii s hlavním městem Řím, dělí se dále na 5 provincií.

Rozloha: 17 203 km2
Počet obyvatel: 5,1 mil.
Úřední řeč: italština, ve Vatikánu je oficiálním správním jazykem latina, mluveným italština

Poloha:
Lazio leží ve střední části Itálie a sousedí s regiony- Toskánskem, Kampánií, Umbrií, Abruzzy, Marche a Molise.

Povrch:
Ve vnitrozemí jsou převážně pahorkatiny, na východě regionu převažují roviny, při pobřeží vysoušené bažiny. Díky dřívější vulkanické činnosti zde nalezneme minerální prameny, sopečné krátery zaplnila jezera.

Podnebí a přírodní podmínky:
Středomořské subtropické klima zapříčiňuje velmi teplá léta, kdy teploty stoupají k 36°C. V zimě nemrzne, jen prší a teplota se pohybuje kolem 6°C. Podnebí je vhodné pro zemědělství- pěstuje se zde obilí, olivy, vinná réva a chovají se ovce a buvoli.

Průmysl:
Stavební, textilní, farmaceutický. Velké příjmy plynou z turismu.

4. Santiago de Compostela

Santiago de Compostela, hlavní město španělské provincii Galicia, je velmi významným poutním místem v Evropě, ve středověku bylo dokonce tak významné jako Řím a Jeruzalém.

Věřící sem putují k hrobu sv. Jakuba uloženého v kryptě katedrály sv. Jakuba. Legenda vypráví, že si Ježíš vybral Jakuba jako apoštola, který ho bude následovat. Jakub šířil křesťanskou víru, ale byl pronásledován nepřáteli a v Jeruzalémě zabit. Tak se stal mučedníkem, později byl svatořečen. Jeho tělo bylo přepraveno až do Španělska, kde bylo pohřbeno. Místo pohřbení bylo zapomenuto, v roce 813 však poustevník Pelagius spatřil na hoře Liberedón nebeská světla a uslyšel zpěv andělů. Místu se začalo říkat Compostela (od campus stellae nebo-li hvězdné pole). Pravost mučedníkova hrobu byla potvrzena a 25. červenec se stal dnem svátku sv. Jakuba. Když tento den padne na neděli, nastává tzv. Svatý (compostelský) rok, kdy se otevírá brána vedoucí přímo k hrobu sv. Jakuba.

Kvůli rostoucímu přílivu poutníků byl v roce 1075 vystavěn nový kostel nad apoštolským hrobem, k dalšímu vystavění došlo v letech 1100-1140 a roku 1188 vzniklo západní atrium nazývané Porta de la Gloria (snad nejcennější výtvor evropského sochařství ve 12.stol.). Hlavní průčelí bylo zcela přebudováno v baroku.

Od roku 1181 se v Santiagu udělovaly po celý rok odpustky, které mohli poutníci získat jen v Římě a Jeruzalémě. Lidé věřili, že jim budou odpuštěny hříchy pokud vykonají cestu k mučednickému hrobu. Mezi poutní trasy patří cesta portugalská, anglická, stříbrná, nejvýznamnější a nejstarší je francouzská cesta. Ta je 750 km dlouhá a vedly z ní čtyři hlavní trasy, které začínaly v Paříži, Vézelay, Puy a Arles, dále přes Roncesvalles a Somportu a v Puente la Reina se spojovaly se v jedinou. Poutní cesty byly postupně zpevňovány a vybavovány hospici pro ubytování poutníků. Poutníci se prokazují průkazem, do něhož si nechávají během cesty razítkem potvrdit, kudy procházeli a pokud ujdou posledních alespoň sto kilometrů pěšky, obdrží certifikát o vykonání pouti.

Santiago de Compostela je nejen starobylé poutní místo, ale také univerzitní a muzeální město zapsané na seznamu UNESCO.

Jeho ulice mají podloubí, náměstí a budovy postavené z kamene, dodávající městu malebný vzhled. Santiago je sídlem katolického arcibiskupa a jedné z nejkrásnějších katedrál světa, v jejíž knihovně je uložen vzácný Codex Calixtinus z poloviny 12. století, který je považován za původního průvodce poutníků. Katedrála sv. Jakuba je nejdůležitějším výtvorem španělského románského umění. V roce 1985 bylo do seznamu UNESCO zapsáno historické jádro města s katedrálou sv. Jakuba, v roce 1993 část francouzské poutní cesty do Santiaga a v roce 1998 přibyl zbytek francouzské cesty na území Francie. Je zde množství kostelů, klášterů a zvonic, univerzita postavená r. 1566 a velký počet muzeí (např. Muzeum poutních míst).

Přibližné zeměpisné souřadnice: 43°s.š., 8,5°v.d.
Počet obyvatel: 93 000
Průmysl: potravinářský, dřevařský, umělecká řemesla
Blízká města: Ordes, Ames, Padrón, Negreira

4.1 Galicia

Galicia je jedna z autonomních oblastí Španělska, jejíž hlavním městem je Santiago de Compostela.

Rozloha: 29 575 km2
Počet obyvatel: 2, 85 mil.
Úřední jazyk: Galicijština a španělština

Poloha:
Galicia leží na severozápadě Španělska, na západě sousedí s provinciemi Asturií a Kastilií-Leónem, na jihu hraničí s Portugalskem.

Povrch:
Vnitrozemí je hornaté a rozprostírá se zde Galicijský masiv s nejvyšší horou Cabeza de Manzaneda v pohoří Serra de Queixa s 1778 m. Na pobřeží Biskajského zálivu jsou pláže s jemným pískem. Na severozápadě nalezneme hluboké zálivy, směrem na jih se táhne skalnaté Pobřeží smrti a jižní pobřeží Atlantského oceánu tvoří ostrůvky a hluboké zálivy a rozeklané útesy.

Podnebí a přírodní podmínky:
Podnebí je mírné s velkým množstvím srážek zvláště v zimě. Půda je málo úrodná. Místní řeky jsou krátké a prudké, a proto jsou na nich vystavěné hydroelektrárny. Nachází se zde nejlépe chráněná oblast Ancares. Spolu s provinciemi Asturie, Kantabrie a Baskicko tvoří Galicia tzv. Zelené Španělsko, pro něž jsou charakteristické písečné pláže, obtížně přístupné svahy hor, obdělávaná údolí podél řek a malebné vesničky.

Historie:
Ve starověku byla oblast osídlena Keltibery podrobenými Římany, v 5. století byla součástí království Svébů, na konci 6. století království Vizigótů. Dále byla pod vlivem Arabů, byla ovládnuta královstvím asturským a leónským. V roce 1936 byla plebiscitem potvrzena autonomie Galicie v rámci Španělska, její realizace však byla zmařena fašistickým režimem. Konečně v roce 1978 získala Galicia prozatimní a r. 1980 definitivní autonomní statut. Galicijci jsou pravděpodobně potomci Keltů a tvoří méně než jednu desetinu obyvatel.

Města:
Vedle hlavního města Santiago de Compostela nalezneme v Galicii např. města: La Coruna s románskými kosteli, Vigo jako přístav a typická rybářská čtvrť, Ourense s římským mostem a Pontevedra s archeologickým muzeem s keltskými památkami.

5. Lourdy (Lourdes)

Lurdy jsou jedním z novodobých míst zjevení Panny Marie a mezinárodní svatyní pro věřící a nemocné.

Historie Lurd začala 11. února 1858, kdy se místní venkovské dívce zjevila v jeskyni u řeky Gave de Pau ženská postava v bílém plášti. Bernadetta Soubirousová, jak se tato dívka jmenovala, zpočátku netušila, kdo se jí vlastně zjevuje, přesto pravidelně přicházela do jeskyně, v které měla celkem 18 vidění. Neznámá žena s Bernadettou často hovořila. Nejprve ji žena vyzvala, aby nechala na místě zjevení postavit kapli, poté ji pověděla o pramenu v jeskyni, který má prý léčivé vlastnosti. 18. ledna 1862 uznala církev zjevení za pravá a Lurdy se tak staly poutním místem. Byla vytvořena socha Panny Marie a postaven velký poutní kostel skládající se z krypty a kostela zasvěceného Panně Marii. Bernadetta byla po vstupu do kláštera r. 1866 prohlášena za blahoslavenou a r. 1933 za svatou.

Roku 1866 byla také dostavěna železnice, čímž vzrostl příliv poutníků do Lurd. Ti se zde modlí, zapalují svíčky a koupu v lurdské vodě, která již údajně měla uzdravit množství nemocných. Lékařské komise zkoumající její zázračnost nedokázala některá uzdravení vysvětlit. Věřící, kterých každoročně přichází až na tři milióny, vytváří kolem jeskyně duchovní atmosféru a přesto, že jich je nespočet, panuje zde ticho.

Lurdy leží na úpatí Centrálních (Středních) Pyrenejí na řece Pau, 40 km jihovýchodně od stejnojmenného města. Věřící a turisté sem jezdí nejen za náboženskými procesími, ale i za fascinujícím prostředím tohoto místa. Ve městě se léčí ročně asi 50 000 nemocných pomocí moderních fyzioterapeutických metod.

V tzv. Panství Panny Marie najdeme tři odlišné kostely. Na skále nad jeskyní Massabielle, kde se zjevila Bernadettě Panna Marie, stojí novogotická bazilika Neposkvrněného početí z r. 1876, před ní je Růžencová bazilika z r. 1889 v románsko-byzantském slohu a pod ní podzemní bazilika sv. Pia X. z r. 1958, která pojme až 20 000 lidí. Tyto tři stavby uspořádané pod sebou mají po stranách dvě zahnuté rampy posazené na obloucích jako vodovod. V městě se nachází též hrad s Pyrenejským muzeem a zahradou, kde roste vysokohorská květena a léčivé byliny. Tzv. světské Lurdy nabízejí služby poutníkům. Je zde spousta restaurací, hotelů a obchodů se suvenýry.

Přibližné zeměpisné souřadnice: 43° s.š., 0 poledník
Počet obyvatel: 20 000
Blízká města: Tarbes, Bahneres-de-Bigorre

5.1 Pyreneje

Pyreneje jsou třetím nejvyšším evropským pohořím, které tvoří přírodní hranici mezi Francií a Španělskem. Byly vyvrásněny ve třetihorách a dělí se na tři části: Západní, Střední a Východní Pyreneje.

Délka a šířka: 415 km a 140 km
Nejvyšší hora: Pico de Aneto ve Středních Pyrenejích (3 404 m. n. m.)

Geologie:
Střední část pohoří zaujímá prvohorní krystalinikum skládajícím se z usazenin, dále pak břidlic, vápenců a pískovců, vrchní vrstvu tvoří ruly. Ve čtvrtohorách bylo pohoří zaledněno a vznikly ledovcová údolí. Nejtypičtější jsou tímto Střední Pyreneje s menšími ledovci, ledovcovými kary a jezery. Vznikly termální prameny obsahující sirovodík.

Podnebí:
Typické jsou velké rozdíly teplot mezi dnem a nocí. V létě díky španělskému slunci šplhají teploty v údolích k 35°C, na vrcholech hor je až 20°C. V noci však teploty klesnou pod bod mrazu. Nebezpečné jsou letní bouřky. Zima začíná v Pyrenejích v listopadu a trvá do května. Průměrné srážky činí 1550 mm za rok. Deštivější jsou severozápadní svahy, kam dosahuje atlantské proudění. V jihovýchodním závětří je srážek podstatně méně.

Flóra a fauna:
V oblasti do 400 m. n. m. rostou stálezelené stromy s tuhými listy a pěstují se zde olivy. Následuje typ středoevropského opadavého lesa. Nad 800 m. n. m. převládá dub letní a dále buk. Jehličnany nastupují ve výšce 1600 m. n. m. a nalezneme je až do 2500 m. n. m. Poté už se objevují jen vysokohorské keře. Pyreneje jsou hojné na endemity, např. kosatec Iris xiphoides, ramondie Ramondia pyrenaica, hvězdnice Aster Pyrenaeus a lilie Lilium pyrenaicum. Z živočišných endemitů jsou významní např. kamzík Rupicapra rupicapra pyrenaica, kozorožec Capra pyrenaica victoriae a čolek bradavičnatý.

6. Čenstochová (Czestochowa)

Na vápencovém návrší Jasná Hora v západní části města, ke kterému vede cesta lemovaná břízami, se nachází významné mariánské poutní místo. Nedošlo zde k mariánským zjevením, uctívaný je obraz Matky Boží Čenstochovské nebo-li obraz Černé madony, k němuž se váže řada zázraků.

Milostný obraz sem přivezli mniši z řádu paulínů, které z Uher do Polska povolal vévoda Vladislav Opolský. Obraz byl uložen v kostele na vrchu Jasné Hory a jeho první vystavění se datuje k roku 1382. Obraz zřejmě z 9. století pocházející z Kalábrie je namalován na dřevěné desce a představuje stojící Pannu Marii držící malého Ježíška. Biblický symbol lákal poutníky a od roku 1402 se zde prý udály některé zázraky. Kostel s obrazem se stal bohužel i místem, kde se loupilo. V roce 1430 sem vtrhli husité, meči sekali do obrazu, ukradli jeho cenné části a při pádu na zem se obraz rozštípl na tři kusy. Na příkaz krále Vladislava Jagellonského byl přemalován a jako připomínka pohanění ikony jsou na tváři Matky Boží vyryty tři jizvy.

V 15. století již kostel nedokázal pojmout velké množství poutníků, a tak byl na Jasné Hoře vystavěn trojlodní gotický chrám a místo bylo opevněno. Po požáru a znovuvystavění byl obraz překryt ozdobnou deskou a v roce 1717 byl poprvé korunován papežem. Korunovací prošel několikrát, protože koruny byly mnohokrát odcizeny.

Úspěchy Polska v bojích a válkách jsou přisuzovány právě tomuto milostnému obrazu. 26. srpna se koná tzv. velký poutní den, kdy se pro statisíce poutníků staví oltář na volné prostranství.

Čenstochová se nachází na jihu Polska ve Slezském vojvodství na okraji Krakovské výšiny při horním toku Warty. Město je nejen poutním místem, ale také důležitým vzdělávacím a průmyslovým střediskem. Počet obyvatel vzrostl, když zde vznikly hutě.

V města je řada muzeí a divadel. Na náměstí nalezneme historické domy, barokní kostel sv. Zikmunda. Stojí zde jeden z největších kostelů v Polsku - kostel sv. Rodiny a dále novobyzantský kostel. Na vápencovém pahorku Jasná Hora se nachází klášter paulínů a pevnost. Z města vedou turistické trasy např. do Orlích hnízd.

Přibližné zeměpisné souřadnice: 51°s.š., 19° v.d.
Počet obyvatel: 260 000
Průmysl: strojírenský, hutní, stavebních materiálů, textilní, sklářský
Blízká města: Poraj, Herby, Rudniki

6.1 Slezské vojvodství

Slezské vojvodství je vyšší územně samosprávný celek, jedno z 16 polských vojvodství. Před rokem 1999 se vojvodství jmenovalo katovické. V Horním Slezsku je největší polská aglomerace (2 mil. obyvatel), jehož centrem je město Katowice.

Poloha:
Slezské vojvodství leží na jihu Polska, na západě se rozkládá polská část Slezska, na východě oblast Malopolsko. Hraničí s Českem a Slovenskem a s vojvodstvím Lodžským, Svatokřížským, Malopoským a Opolským.

Povrch:
Na území vojvodství převažují pahorkatiny, místy nížiny a vrchoviny.

Podnebí a přírodní podmínky:
Podnebí je mírné, přechodné mezi oceánských a vnitrozemským, tzn. že směrem na východ přibývá srážek. V listnatých lesích nalezneme nejčastěji buky a duby.

Průmysl:
Nejrozvinutější průmyslové odvětví - hutnictví železa je soustředěno v Hornoslezské černouhelné pánvi se střediskem Katowice, kde je též strojní průmysl. Stejné průmyslové odvětví se nachází v Čenstochové. V oblasti se těží černé uhlí (Horní Slezsko) a měď (Dolní Slezsko).

Města:
Katowice - hlavní město vojvodství, kde sídlí Slezská filharmonie, muzea a divadla, sportovní hala a stadión, parky. Bytom je jedno z největších a nejstarších měst Horního Slezska, velké hornické a hutnické středisko, sídlo Slezské opery. Gliwice jsou střediskem chemického průmyslu a vědeckých institucí.

7. Assissi

Poutní místo v italském Assisi je spjato se jménem svatého Františka. Ten se narodil v bohaté rodině roku 1181 a v mládí byl rozmařile štědrý. Za války mezi Assisi a Perugií se dostal do zajetí, onemocněl a poté se rozhodl zásadně změnit svůj život a žít v úplné chudobě.

Roku 1205 přijal v rozbořeném kostele San Damiano výzvu nebes a nechal kostel opravit. O tři roky později založil František v kostele San Maria degli Angeli františkánský řád. Jeho příbuzná Klára založila roku 1212 ženskou větev řádu- klarisky v kostele San Damiano. Roku 1221 vznikl ještě řád pro laiky. Roku 1224 se Františkovi objevily při mystickém vidění na hoře Alverno stigmata. V roce 1226 umírá. Jeho ostatky byly převezeny nejprve do kostela San Damiano, potom do jeho domovského kostela San Giorgio. V roce 1228 byl František svatořečen a roku 1230 byly ostatky přeneseny do nově postavené baziliky. Místo uložení hrobu bylo po letech zapomenuto a znovuobjeveno až v roce 1818. Ve spodním kostele baziliky se nachází obrazy Kristova utrpení a výjevy ze života sv. Františka. Horní kostel je v gotickém stylu. Podoba hrobu, který je uložen v kryptě baziliky, je z roku 1925-1932.

Kostel San Maria degli Angeli je dnes částí baziliky, která byla dokončena v roce 1679. Uvnitř je mimo jiné cela pro nemocné, kde sv. František zemřel.

V kostele San Damiano je umístěn obraz Ukřižování, jež promluvil k Františkovi. Od té doby je uctíván.

Assisi je považováno za nejpoetičtější poutní místo Evropy kvůli postavě sv. Františka, jež působí naprosto lidsky.

Assisi je středověké italské město proslulé postavami sv. Františka a sv. Kláry. Leží na umělých terasách a má spoustu strmých uliček. Je místem narození římského básníka Propertia a z této doby pocházejí některé památky, např: ruina římského amfiteátru.

V chrámovém komplexu San Francesco nalezneme baziliku a klášter Sacro Convento. Bazilika je rozdělena na Horní a Dolní chrám, kde je pochován sv. František. Je to jedna z nejstarších gotických staveb v Itálii. Hrob sv. Kláry je uložen v chrámu San Chiara. Množství středověkých kostelů a dómů je spjato s činností umbrijských umělců.

Přibližné zeměpisné souřadnice: 43°s.š., 13°v.d.
Počet obyvatel: 25 000
Blízká města: Perugia, Foligno

7.1 Umbrie

Oblast ve vnitrozemí střední Itálie dělící se na dvě provincie s hlavním městem Perugia.

Rozloha: 8 456 km2
Počet obyvatel: 830 000
Úřední jazyk: italština

Poloha:
Umbrii obklopují tři oblasti: Marche na východě, Toskánsko na západě a Lazio na jihu.

Povrch:
Oblast je hornatá a na západě území se rozprostírá Trasimenské jezero.

Podnebí a přírodní podmínky:
Subtropické klima s teplými léty a deštivými zimami dává v údolí řeky Tibery a Nery možnost zemědělství. Pěstovanými plodinami jsou obilí, vinná réva, olivy a tabák. Rozšířen je chov ovcí a výskyt lanýžů.

Historie:
Umbrie byla ve starověku osídlena Etrusky a Umbry, po nichž dostala své jméno. Oblast byla později začleněna do římské říše a v době, kdy zde žili Byzantinci, Gótové a Langobardi, vzniklo spoletské vévodství. Vznik prvních městských komun (př. Perugia) se datuje k 11. století. Od roku 1500 do roku 1859 byla Umbrie s malými přestávkami součástí církevního státu. Od roku 1861 spadá pod Itálii.

Průmysl:
Textilní průmysl a umělecká řemesla zvláště v Perugii.

Města:
Umbrijská města jsou typická svou polohou na pahorcích. Důležitá města jsou: Perugia s historickým centrem a univerzitou a Assisi se středověkými památkami.

8. Závěr

Doufám, že se mi v této seminární práci povedlo obsáhnout téma, které jsem si zvolila a které mě velmi zaujalo. Vybrala jsem pět evropských poutních míst, které jsem shledala nejzajímavějšími a o kterých se mi podařilo zjistit nejvíce informací. Zpočátku jsem nevěděla, kde mám tyto informace hledat. O poutních místech se v Čechách před rokem 1989 nepsalo, a tak jsem musela využít zejména internetové stránky. Z literatury jsem použila spíše průvodce. Rozšířila jsem si své znalosti z historie, náboženství a zeměpisu.

9. Prameny

Použitá literatura:

Internetové zdroje:

10. Příloha

Obraz Matky Boží Čenstochovské Lourdy Santiago de Compostela Santa Maria Maggiore

Zleva: Obraz Matky Boží Čenstochovské; Lourdy; Santiago de Compostela; Santa Maria Maggiore